Tak už je nám jeden rok
Milé tety,
tak se rok s rokem sešel a my už opravdu slavíme první rok našeho života. Ještě nedávno jste podporovali maminku s námi v bříšku. Drželi jste ji nad vodou když byla v nemocnici a vypadalo to všelijak. Nakonec to i díky vám všem dotáhla do finiše 38+5 a narodili jsme se s váhami 2880 a 2730 a mírami 47 a 45cm, což je krásný výsledek. Když jsme se narodili nikdo netušil co z nás za tu chvilku vyroste. V podstatě jsme jen jedli, spinkali, občas plakali a řvali. Dnes už jsme ale o kus dál. Začalo to pasením, otáčením a válením sudů. Po zdokonalení této techniky jsme přešli k nesmělému plazení, které přešlo do podoby armádních elitních jednotek a to jak rychlostí tak i pohyby. Mimochodem děda byl profesionální voják, třeba to jsou geny. Když už jsme zvládli všechno tohle začali jsme si sami držet flašku a hned po té zkoušet lézt po všech čtyřech. Občas nám nevyšla ruka nebo nás předběhla noha ale zvládli jsme to a teď už lozíme s rychlostí blesku. To že jíme vše co potkáme asi ani zmiňovat nemusíme. Jsme hrozně zvědaví a tato zvědavost nás nutí jít dál a výš. Proto jsme si začali nesměle stoupat a postupně i chodit kolem nábytku. Dnes koloem něj utíkáme a hulákáme u toho "tatatata" a "vavavava". Jako poslední co jsme vychytali k dokonalosti je vylezení na křeslo. Krásně se zněj plácá po akvárku a škube záclonami. Umíme toho mnohem víc a stále tím maminku s tatínkem překvapujeme. Maminka se celou tu dobu s radostmi i starostmi, které má nejen s námi, s vámi ráda dělí a my jsme za to rádi. Víme, že vám sem tajně dává naše fotky a videa a my se potom zase tajně díváme na ty vaše. Tak máme neustále přehled co se u starších kamarádů děje a co nás čeká. Snad to s námi i v dalších vydržíte abyste se dozvěděli co umíme nového, protože tím že se naučíme chodit to určitě nekončí, ale všechno teprve začíná...
Takže milé tety moc Děkujeme za vše!!!!